Slunce na nebesích
Bůh Ré však stárnul a chuti žít s lidmi mu stále ubývalo. I byla vyzvána bohyně Nut, by vyzdvihla Rea na svá záda. Jak se zvedala nad zem, byla tak obrovská, že její tělo se stalo klenbou nebeskou. Nut shlédla dolů a zachvěla se závratí z té hloubky pod sebou. Ré ucítil, jak se Nut chvěje a požádal boha vzduchu Šu, aby ji podepřel hlavou a pažemi. Od té chvíle se přestala obloha chvět a od těch dob nese slunečního boha Ré.
Ráno vychází bůh Ré z východní nebeské brány, u níž stojí dvě tyrkysové sykomory, a nasedá do své sluneční bárky. Uprostřed bárky, která je dlouhá sedm set sedmdesát loktů, je lotosovými květy ověnčená besídka s trůnem. Ré usedne na trůn obklopen družinou bohů a nebeští veslaři se opřou do zlatých vesel a loď zvolna vypluje na svoji každodenní pouť. Oslnivá záře tryská ze slunečního kotouče nad reovou hlavou, který je obtočen posvátným hadem, připraveným bránit svého pána a svést boj s obrovským hadem Apopem, úhlavním nepřítelem Rea.
Reova bárka pluje oblohou až k vrcholu své cesty a sjíždí pomalu po západní obloze k branám Západní říše. Tam přesedá Ré do své noční bárky, s níž propluje podsvětím k východu. Cestou osvětluje Ré říši mrtvých a všude, kde pluje, tam vnáší mezi duchy zemřelých světlo a radost.
Ré je v Západní říši a na zemi je tma. Všichni lvi vycházejí z doupat a všichni plazi koušou. Kdo se ostýchá vyprazdňovat džbány vína před Reovou slunnou tváří, za noci po nich sáhne bez obav a pije, až se ke své hanbě opojí. Kdo zamýšlí zlý čin, proměňuje za tmy myšlenky v skutek. Ruka s dýkou se potmě blíží k oběti nepozorovaně. Všichni spiklenci a zloději vyhledávají tmu, i divocí psi pouště si dodají potmě odvahy a stahují se k čerstvým hrobům a hrabou.
Lidé leží zahaleni nocí, sny se dotýkají jejich očí, ale ústa mlčí jako mrtvá a svět jako by zemřel.
Jakmile však Ré znovu vyjde z východní brány a nastoupí do sluneční bárky, ohlašuje svítání nový den. Lidé procitají a vstávají, to slunce je zdvihlo. Stromy a tráva ukazují ve slunečních paprscích opět svou svěží zeleň, ptáci vylétávají ze svých hnízd a jejich křídla chválí slunce. Lodi plují po Řece po proudu i proti proudu a všecky cesty se otvírají. Ré probouzí i vodní hlubiny, ryby vyskakují nad hladinu, blíž slunci, vylákány jasným světlem. Všechno na světě, lidé, zvířata, rostliny, všechno, i Západní říše mrtvých, touží po slunci.
A sluneční bůh Ré nastupuje každého dne svou plavbu modrým oceánem oblohy, aby daroval světlo, život, naději a radost.
 |
 |
 |
