--------------------
Kapitola 12: Návrat k ohništi
Cizinec zvedl svůj zrak od plápolajícího ohně. Jedna část jeho příběhu skončila.
Ten příběh se lišil od všech ostatních, které jsme o vzniku světa slyšeli, přesto se zdál tak známý. Krásná elfská dívka, patřící k naší výpravě, tiše plakala při vyprávění o jejích elfích předcích.
Noc postupovala, zatímco cizinec vyprávěl svůj příběh. Postupně utichl křik nočních zvířat. Vítr hladil listí nad našimi hlavami a voda v nedalekém potůčku jakoby ztichla. Jen zvuky našeho dechu a praskání dřeva v ohništi se ozývaly do noci. Zdálo se, jako by celá příroda se zadrženým dechem naslouchala onomu příběhu.
Naklonili jsme se blíž, když si cizinec odkašlal a pokračoval ve vyprávění.
“Nu, není ironií osudu, že nejnižší z ras, rasa lidí, se stala pánem celého světa? Za jejich úspěchem však stála jejich vůle. Ani bohové si nikdy nepředstavovali, že by lidé mohli vládnout světu.
“A nyní vám povím příběh o nejsilnějším lidském království, které kdy existovalo. Toto je příběh lidí, kteří kráčeli stejnou cestou jako Obři.”
|
|
 |
 |
