--------------------
Kapitola 17: Konec zlatých časů
Zlatý věk Elmoredenu nastal přibližně tisíc let po jeho založení, během vlády císaře Baiuma. Baium oplýval velkým charismatem a schopností velet. Podařilo se mu vytvořit nejsilnější armádu v dějinách království. Jeho vojsko zahnalo orky, kteří měli značný vliv na severu, do temných lesů zvaných později Království orků. Kromě toho vedla Baiumova armáda opakovaně útoky proti Periosu a nakonec zabrala jižní část Grácie.
V pokročilejším věku se Baium přestal zajímat o dobývání dalších území a všechny síly soustředil do výstavby věže, která by sahala až do nebe.
“Mé jméno vzbuzuje strach po celé zemi. Desítky tisíc životů mohu nechat zničit či ušetřit jediným mávnutím ruky. Má moc je neomezená. Ale to, že mohu mít takovou moc jen po několik desetiletí, to nemohu snést! Ne! Získám od bohů věčný život a budu svému království vládnout navždy!“
Baiumova obrovská věž se stavěla po třicet let. Zamýšlel vyšplhat se díky věži až do nebeského sídla bohů a získat tajemství nesmrtelnosti. Když vyšphal na nejvyšší vrchol věže, bohové na něj upřeli svou pozornost a pověděli mu:
„Dítě podřadných lidí, podřadný člověče sám, ty se opovažuješ obracet se na nás s prosbou o věčný život? Nenaučil ses nic z osudu Obrů? Dobrá, splníme ti tvé přání. Ale už nikdy neopustíš svou věž.“
A tak byl Baium navždy uvězněn na vrcholku věže.
Po náhlém zmizení císaře se strhl mezi příslušníky královské rodiny prudký boj o trůn. Také mnoho šlechticů vycítilo šanci stát se panovníkem. Království Elmoredenu bylo zachváceno vnitřními konflikty. Náklady na výstavbu Věže byly obrovské a zanechaly království v už tak dost oslabeném stavu a tyto vnitřní rozpory byly poslední kapkou. Mocné království Elmoredenské, ovládající zemi přes tisíc let, se začalo rozpadat a za necelých dvacet let bylo v troskách.
|
|
 |
 |
---------------------
