--------------------
Kapitola 5: Povodeň
Po Shilenině svržení zdědila trůn vodní bohyně Eva. Ta byla vždy trochu bázlivá a plachá, ale poté, co byla svědkem hrůz, které postihly její starší sestru a poté, co přišla válka, strach ji úplně přemohl. Aby se vyhnula obrovské odpovědnosti, která na ni připadla, vytvořila si Eva úkryt na dně jezera a v něm se schovala.
Bez bohyně vody, která by nad nimi dohlížela, se vodní duchové pohybovali zmateně a bezcílně. Někde tekla voda proudy a tvořila velké močály, jinde voda netekla vůbec a tvořila pouště. Velká část kontinentu byla zaplavena, naopak v oceánech se začaly objevovat ostrůvky. Na některých místech pršelo dnem i nocí až do doby, než byly pod vodou i špičky hor.
Když zůstal některý kousek země bez vody, stovky přeživších bytostí se k němu hrnuly, jen aby si zachránily život. Na takových místech však vládl nepředstavitelný zmatek. Všechny bytosti, ať už ty, které chodily po souši, či ty, které pluly oceány, trpěly. Nakonec se Obři jako zastupitelé všeho živého obrátili na bohy s prosbou o pomoc.
Einhasad a Grian Kain hledali všude na kontinentu, až konečně našli jezero, ve kterém byla Eva ukryta.
“Evo, podívej, co se stalo kvůli tvému strachu ze zodpovědnosti! Zničila jsi rovnováhu na tomto kontinentu, kterou jsme vytvořili s velkým úsilím. Nebudu mít s tebou slitování, pokud mě neuposlechneš! Musíš zaujmout místo, které ti bylo přisouzeno!” Einhasad byla tak rozčílená, že její oči plály jasným plamenem.
Kvůli záplavám se mnoho obrů, zvířat a jiných bytostí uchýlilo do podsvětí k bohyni Shilen, což vyvolávalo v Einhasad závist a obavy. Eva, třesoucí se strachem, se nakonec podvolila příkazům své matky. Když konečně převzala vládu nad vodním živlem, pohromy ustaly. Ovšem škody již byly napáchány a zdálo se nemožné obnovit zničený kontinent.
|
|
 |
 |
