Za svým Ka
I lidé podléhají stárnutí, ubývá jim sil a když přijde čas, tak zemřou. Ale co se stane pak?
Z jednoho vesetského domu se zrovna ozývá plačtivý nářek, který přechází v zoufalé kvílení a bolestné výkřiky. Po chvíli se na ulici vrhnul hlouček žen s potrhanými šaty a s hlavami posypanými popelem a žalostně naříkaly. Muži zas vyjadřují svůj smutek těžkým bolestným vzdycháním. Tyto projevy žalu mají každému dát na vědomí, že zemřela hlava rodiny – vážený Ani, písař syna Reova a vládce Ta Kemet.
Bohové mu nedopřáli dožít se věku sto deseti let, kterýžto věk je skutečnou korunou šťastného a plodného života, a přinesli mu smrt dříve, než očekával. I tak mu bude dopřáno poznat jednu z největších milostí, jaké může člověk dosáhnout: bude mít krásný a důstojný pohřeb.
Aniho tělo bylo svěřeno balzamovači, by si zachovalo svoji podobu jako zaživa, by se nezačalo rozkládat, by jeho Ka a Ba přetrvaly věky. Ka je jeho ochranný duch, jeho druhé já, které jej ochraňuje v životě i po smrti a zůstává v hrobce, která je proto nazývána dům Ka. Ba je pak jeho duší, zdrojem myšlenek, jeho povahy a všeho, co byl, která odchází v podobě ptáka s hlavou člověka na západ, západní branou do podsvětí.
Nakonec nikdo neřekne, že Ani zemřel, všichni budou říkat, že odešel za svým Ka. Aby však jeho Ka i Ba mohly žít věčně, musí balzamovači naložit s jeho tělem stejně, jako Anup s Usírevovým. Naložit s ním tak, by si zachovalo svoji podobu, neboť duch zemřelého jest podoben tělu, jež opouští a když tělo zanikne, zaniknou i Ka a Ba.
 |
 |
 |
