Důvtipná Eset
Čas ale neúprosně plyne dál a odchází do nenávratna. Kdo je ten stařec který právě přichází? Je to bůh Ré, nejmocnější král nebe, otec a pán vesmíru. Všechno podléhá stárnutí, všemu ubývají síly a tento zákon neušetřil ani Rea. Bohové jsou znepokojeni pohledem na svého otce, který je den ze dne starší. Vždyť už teď se potřebuje opírat o hůl!
Vůbec ale nezáleží, že se stal z Rea vetchý stařec. Má přece spoustu dětí a vnoučat! A mezi nimi je i Eset, mocná kouzelnice, která umí takřka vše, co její pradědeček. Ovládá vše, co souvisí s nebem zemí a podzemím. Chybí jí už jen jedno: nejvlastnější tajné jméno nejvyššího boha Rea. Kdyby jej znala, mohla by být vládkyní nade vším a nade všemi. Jenže sluneční bůh měl mnoho rozličných jmen a je těžké mezi nimi najít to pravé. Cheprer, Re-Harachtej, Atum… Lidem a bohům jsou tato jména známa a znají i mnoho dalších, ale bůh Ré si hluboko ve svém srdci žárlivě střežil tajemství svého pravého jména. Proto jej nikdy nikdo neslyšel. A právě z tohoto jména pochází celá jeho všemocná a tajemná síla.
Když Eset viděla šedovlasého a shrbeného Rea, opírajícího se o hůl, rozhodla se, že se tohoto tajemství zmocní. Jak však přimět Rea, by jí prozradil své nejdražší tajemství? Eset je nejen moudrá, ale i vychytralá a vymyslela na stařičkého boha lest.
Každého dne se Ré stařeckým krokem ubíral po téže stezce a Eset přikrčena za keřem jej bedlivě sledovala. Náhle Ré zakašlal a odplivl si. Eset rychle spěchala k místu, kam dopadla božská slina, promísila ji s hlínou a vymodelovala z ní hada. Pár kouzelných slůvek a hliněný had oživl. Eset jej rychle přenesla a položila jej Reovy do cesty.
Ré si hada nevšiml a šlápl naň. Had jej okamžitě uštkl a jeho jed začal spalovat Reovo tělo, neboť jen to, co vzešlo z jeho božské podstaty mělo tu moc mu ublížit. Chvílemi jím otřásal ledový chlad a chvílemi jej zas polévalo nesnesitelné horko a Ré spustil hrozný nářek:
„Co to bylo?! Co se to se mnou stalo?!“ křičel v zoufalství.
Jeho křik přivolal všechny bohy. Pověděl jim o svém nesnesitelným utrpení, jehož příčinu nezná. V takové bezmoci tedy skončil nejmocnější bůh. Zbylo jen bezradně naříkat nad nemohoucností, která stále více naplňovala jeho tělo.Tehdy z kruhu bohů vystoupila Eset.
„Boží otče. Byl to boží had, který ti svým zkázonosným jedem ochromil tělo,“ řekla Nejvyššímu a pak tišeji pokračovala: „Prozraď mi, boží otče, své skutečné jméno a já tě svou mocí zbavím bolesti a utrpení.“
Starý bůh se smířil s porážkou a klesl na zem. Strašně trpěl, ale stále ještě váhal. Nemohl souhlasit s Esetinou nabídkou, ale musel jí nějak odpovědět. V zoufalství jí začal vyjmenovávat jména, kterými ho oslovovali: „Ráno jsem Cheprer, v poledne Ré a večer Atum.“
Ale Eset nebyla hloupá a věděla, že ani jedno z těch jmen není to pravé. „Řekni mi to skutečné jméno a moje kouzla ti budou navždy k službám.“
Ré však stále ještě váhal, vzdoroval, pokud mohl. Jenže bolest byla stále nesnesitelnější a bodala do něj jako tisíce jehel a nakonec jej přeci jen přinutila ustoupit. Se zřejmou nevolí přivolal Eset k sobě.
„Pojď! Vdechnu ti do srdce moc, kterou ukrývám ve svém nitru.“
Bohyně k němu přistoupila a poodešli od ostatních zvědavců a Ré jí potom s největším sebezapřením zašeptal do ucha své tajné jméno. Toto tajemství z ní udělalo velmi mocnou bohyni.
Vyslovila kouzelná slova, která zrušila její předchozí kouzlení a Ré se ihned uzdravil. Trápilo jej však, že se musel vzdát podstaty své moci.
Zato Eset byla velmi Šťastná, neboť se právě stala jedním z nejmocnějších božstev, ne-li vůbec nejmocnějším!
 |
 |
 |
