Kapitola25: Erica
Innadrilské jezer o tvoří hranice mezi Giranem a Innadrilem. Rozsáhlá pustina se tudy táhne na sever až k Průsmyku smrti (Death Pass). Řeka slz teče na jih právě do jezera. Na kopci nad severozápadním břehem stojí hrad s výhledem na celé území.
Byl horký letní den kdy a slunce již proniklo na kůži jako šíp. Příkop kolem hradu jasně zářil, jen černé mraky nad horami severním směrem věstily brzký prudkých déšť. Vrány krákal a obě armády čekali vyztužené jako ostří v bitvě, až se konflikt mezi nimi vyhrotí.
Sir Graham byl jen starý muž v drahých šatech, který představoval hradního pána, ale spíše připomínal obchodníka, co navštívil palác. Když dorazil do velitelského stanu, Sir Graham přes sebe přehodil plášť, aby utlumil prudký západní vítr.
Narozdíl od něj si Erica Ken Weber svázala vlasy, aby jí vlály ve větru. Její neklid před bitvou se navrátil s neustálým reptáním Sira Grahama. Klanové prapory kolem tábořiště se tetelily ve větru jako plameny táborového ohně. Na druhé straně tábora byli žoldáci vybavováni šípy ze zásobiště.
"Díky pánově dobré vůli a rozsáhlé podpoře se nemusíme obávat nedostatku materiálů. Jen kdyby bylo víc tak oddaných lidí, než jen vy žoldáci. Nebo jiní druhořadí bojovníci."
Graham prudce vydechl a namířil upřený pohled napříč táborem. Další klan, který slíbil výpomoc při obléhání, se tiše připravoval na bitvu. Skupina třiceti temných elfů vybavená tenkými, lesklými meči a mithrilovými vestami byla shromážděná pod černou vlajkou s emblémem červeného vlka. V čele stála stříbrovlasá temná elfka, která skupinu vedla.
"Nemusíte si dělat starosti. Jsou to žoldáci bratrstva Červeného vlka. Říká se o nich, že nedávno v klanové válce přemohli skupinu vysoce postavených griffonských rytířů."
"Óoooh!... Jsem ohromen, " odsekl s ironickým výrazem Sir Graham.
"Také se o nich říká, že nemají ani hrdost ani soucit, ale provází je špatná reputace kvůli tomu, že často opouštějí svého zaměstnavatele. Nedávno, se je pokusil někdo z obchodní gildy najmout, ale byl nalezen s vyříznutým jazykem. Musel jim říct něco opravdu ošklivého."
Temná elfka nasměrovala pozornost na Ericu, když si povšimla jejího letmého pohledu. Erica si podepřela pravou ruku pod prsa a uznale se poklonila. Sir Graham rychle odvrátil hlavu.
"To už by k prohlídce stačilo - vrátíme se za Sirem Sieghardtem."
"Jak si přejete, můj pane."
Ještě něž odpověděla, se zadívala na Grahama, jak se řítil do tábořiště žoldáků. Erica se zasmála.
Mezi všemi těmi různými cechy trpaslíku byla Černá kovadlina jednou z nejznámějších gild v konstruování a využívání různorodých mechanických zařízení. Právě o nich se šušká, že zapříčinili velkou tragédii, když navrátili k životu Jádro Crumské věže nedaleko Dionu.
"V pořádku, cokoli chcete. Už k tomu nemám co říct."
Sieghardt pozvedl obě své ruce a tři trpaslíci na potvrzení udělali totéž. Na hřbetu svých rukou měli vytetovaný černý obrazec symbolizující kovadlinu. Jak mluvili, pohnuli svýma kratičkýma nohama vpřed a Sieghardt čas od času jen zakroutil hlavou, jak mu něco vysvětlovali. Nakonec si s ním vůdce trpaslíků potřásl rukou a za hlasitého drnčení svých zbrojí odešli. Erica si odkašlala, snažila se být opatrná v tom, co se Sieghardtovi chystala říct.
"Pokračujeme dál podle plánu, ale Sir Graham si již myslí, že další inspekce už není třeba, generále."
Sieghardt vypadal překvapený, ale Graham to kývnutím hlavy potvrdil.
"Viděl jsem již dost z důstojných vojsk Sira Sieghardta. Těším se na výsledky bitvy. Ale... " Graham se pozastavil a zadíval se směrem k Erice. Ta zlehka přikývla hlavou. "Vrátím se za chvíli," chtěla je Erica ponechat o samotě.
"Ne, " řekl Sieghardt, "To je v pořádku, Grahame. Je jedna z mých nejdůvěryhodnějších poddaných."
"V tom případě... " Graham pootevřel ústa, aby pokračoval, ale znovu zaváhal. " Jak můžete věřit trpaslíkům?"
Na Sieghardtově tváři se pomalu rozvinul úsměv.
"Nejsem závislý na trpaslících jako dřív, ale mohli by to brát jako provokaci, pokud bych nepřijal jejich upřímnost, kterou mi tak snaživě prokazují."
Graham, nyní spokojený, zanechal Sieghardta a Ericu o samotě bez jediného dalšího slova.
"Nevadilo by mi jít pryč, generále. Ale byla jsem vděčná za to, jak jste řekl, že jsem vaše nejdůvěryhodnější z poddaných."
"Ještě si o všem promluvíme během boje, ale je to mnohem komplikovanější. Vysvětlím ti to znovu později" Sieghardt ještě pokračoval, něco ho náhle napadlo: "Věci jsou skvěle podle plánu. Myslím si, že vy jsi udělala dobrou práci obzvlášť v účetnictví. Až do poslední brambory ve skladu."
Erica se dotkla svých vlasů, aby dala najevo svou skromnost. Chtěla se ještě optat na trpaslíky, ale rozmyslela si to, Sieghardt jí za tak krátkou dobu řekl již dost. Vždy vymýšlel sám svou strategii a dával instrukce svým poddaným jen o tom, co bylo nejnutnější. Už mnohokrát předtím byla překvapená, ale později si zvykla na jeho neočekávané příkazy.
Temná elfka, která vedla Červené vlky, čekala na ty dva, až se objeví v táboře. Vykročila Sieghardtovi naproti a nastavila mu ruku. Jemně přitiskl rty k její ruce schované v kožené rukavici a řekl jí pár slov na přivítanou. Bylo to v jazyce temných elfů, který Erica neznala. Žena se nepřirozeně smála, ale nemluvila. Vrátili si do tábora, kde se shromaždovaly všechny rasy. Vypadalo to, že má Sieghardta ráda.
Bránící žoldáci se rozmístili po hradbách. Erica si zakryla rukou oči před slunečními paprsky, aby mohla pečlivě zvážit situaci na hradbách. Viděla spoustu elfů, kteří měli bílou perleťovou pleť tolik charakteristickou pro ženy z Ruhnu. Nějaký mág s holí v ruce v čistě bílé róbě stál nedaleko nich.
"Nad námi je dvacet lukostřelců, možná i víc. Musíme se připravit na velké ztráty, až zaútočíme na hradní brány."
"Neboj, Erico, " řekl Graham sebejistě. "To je vše, co mají. Můžeš si být jistá, že s nimi neumějí ani zacházet o nic líp než se zemědělským náčiním. Je zjevné, že víc luků ani nemají."
Bez jediného pípnutí Sieghardt přejel pohledem po hradbě a dovolil si na tvář nasadit lišácký úsměv. "Lionna... Není špatná."
Erica už to jméno nedávno zaslechla. Když slyšela, že zodpovědnost za obranu území bylo svěřené dívce ani ne dvacetileté samotným Pánem Giranu, nechápavě se pousmála. Ačkoli Lionna Blackbird už velela vojskům v mnoha bitvách, Sieghardt a Erica ale porazili mnohem víc armád než ona. Ale i tak je znepokojoval fakt, že zaslechli historky o tom, že se Lionna dostala pod ochranu samotného ohnivého draka Valakase.
Erica ale snažila vypudit takové myšlenky z hlavy. Možná, že se o ty příběhy zajímala až příliš. Její generál, který stál před ní, by mohl zabít jakéhokoli nepřítele a ještě se při tom smát. Nevěděla, co si má myslet; jedině snad to, že by mohl zvítězit. Nejradši by mu svěřila všechen boj a sama by se zajímala jen o práci, která ji byla přidělena – účetnictví.
Najednou se nesoustředění vojáci poplašili. Několik z nich ukazovalo směrem ke zdem hradu s nechápavým výrazem ve tváři. Za hlasitého skřípání se otevřely hradby ven vyběhli elfové ve svých kroužkových košilích natažených přes jejich křehkou kůži. U pasu dlouhý meč, na nohou platinové boty, pozvedli všichni svou pravou ruku v mírovém gestu.
"Vypadá to, že se vzdávají," komentoval to opět sebejistě Graham.
Elf přešel po mostě přes příkop a namířil si to k místu, kde stáli Sieghardt a Erica. Zdvořile se poklonil Sieghardtovi, jako vůdci útočící strany. Sieghardt přikývl. Elf šel přímo k věci svým elegantním hlasem.
"Toto je zpráva od Lionny Blackbird, která zastupuje našeho Pána v čele obrany Giranského hradu." Elf vytáhl svitek od svého pasu a oběma rukama ho pomalu rozvinul.
"Stateční velitelé a vojáci. Přeji si vás z celého mého srdce pochválit za vaši důstojnost a ukázněnost. Jako obránci Giranu vás prosím, skloňte své zbraně a vraťte se tam, odkud jste přišli. O majiteli tohoto hradu bylo rozhodnuto už dávno a není žádný důvod, aby se to změnilo. Cokoliv chcete, nemusí být nutně vymáháno vojenskou silou. Tato deklarace je zároveň i varováním: Pokud budete pokračovat v ofenzivním jednání, budete trpět, stihne vás krutý osud. Jménem Lionny Blackbird, velitelky obrany Giranu. Nic víc!"
Zatímco se Grahamova tvář deformovala do vzteklých výrazů, Sieghardta popadl nezastavitelný smích. Když elf skončil s předčítáním, postrádal jakýkoli výraz. Stejně jako ostatní lesní kmeny, které Erica znala, měli i tito elfové tvář, z které nikdo ani v nejmenším nedokáže vyčíst, na co dotyčný myslí. Jakoby čekal na Sieghardtovu odpověď, jen stál dál bez mrknutí jediného oka. Sieghardt si připravil svůj hlas pak začal hlasitě ječet.
"Jděte a řekněte té mladé ženě, kterou považujete za svého vůdce, že vám způsobím menší potíže, jestli nám poklidně nepředáte hrad! To je všechno!"
Táborem útočníků se rozezněl smích, když Sieghardt křičel svým hřmícím hlasem. I přesto elf bez váhání nebo nějakého vnitřního neklidu odpověděl. "Doručím tedy odpověď, že jste odmítli splnit prosbu Lady Lionny. Odcházím." Elfové se začali urychleně vracet směrem k hradní bráně nastavujíc nepřátelům svá nechráněná záda.
Erica se postavila vedle Sieghardta.
"Pokud se je pokoušíte naštvat, nebylo by lepší jim podřezat hrdla než je pošlete zpátky?"
"Nejde o naštvání nebo zlost. To jsou pravidla dobývání."
"Jak to? Musí se těchto pravidel držet dokonce i ta holka, i ta Lionna?"
Sieghardt přikývl.
"Je to pravidlo. Všechno musí zaujmout své místo při tomto dobývání. Oni budou chránit hrad. My je napadneme. Dáváme jim najevo svůj zájem o hrad v tento den a v tento čas. Ti, kdo porušují pravidla nikdy nemohou být hradem přijati."
"Nezvýhodňuje to ale bránící stranu?"
Erica zaváhala, ale Sieghardt se jen uvědoměle zasmál. Bez ohledu na to, jaké možné důsledky dnešní bitvy vyhlížela, nenašla jediný důvod, proč by dnes měli prohrát. Erica povzdechla a protáhla si bedra.
Najednou od severních hor zafoukal slabý vítr.
|
|
 |
 |
