--------------------
Kapitola 7: Konec věků
Až když začaly z nebe padat rudé plameny, uvědomili si Obři, že udělali velkou chybu. Proto spojili své síly ve snaze odvrátit zuřivé poselství Einhasadino, ničivé Kladivo zoufalství. Avšak i s jejich vskutku obří sílou se jim podařilo změnit směr kladiva jenom nepatrně, a to stále sestupovalo na zem.
Jediný jeho úder zničil největší město světa. Bezpočet Obrů a příslušníků jiných národů zaniklo v jediném okamžiku. V zemi zůstal obrovský kráter a ohromné vodní vlny se přehnaly přes pevninu. Když to všechno skončilo, téměř všichni Obři byli mrtví.
Ve snaze vyhnout se Einhasadinu hněvu utekli někteří Obři na východ. Jejich cesta se téměř shodovala s tou, kterou se kdysi vydala Shilen. Avšak Einhasad Obry nepřestávala lovit a jednoho po druhém je spalovala blesky, které používala místo šípů. Zbylí Obři se třesouce strachy začali modlit ke Gran Kainovi.
“Gran Kaine, Gran Kaine! Už jsme si uvědomili svou chybu. Jenom ty můžeš zastavit zlost a šílenství, který se zmocnily Einhasad. Nenech nás vyvraždit! Nás, kteří jsme byli zrozeni na stejném místě jako ty, kteří jsme nejmoudřejší a nejsilnější stvoření na zemi!”
Gran Kaina se najednou zmocnila veliká lítost nad těmito ubohými stvořeními a pochopil, že Obři už trpěli dostatečně za svoje opovážlivé chování. Vzal proto nejhlubší vody jižních moří a zatarasil Einhasad cestu.
Einhasad byla zlostí bez sebe. “Co to má znamenat?! Kdo se opovažuje postavit se mi do cesty? Evo, má milovaná dcero, okamžitě odstraň vodu, která mi brání v cestě, jinak se připrav čelit stejnému osudu jako tvá starší sestra!”
Eva se bála Einhasad a proto okamžitě vrátila vodu zpět do moře. Einhasad pokračovala v lovení Obrů, zabíjejíc jednoho za druhým. Obři začali opět žadonit u Gran Kaina o pomoc.”
Gran Kaine! Ty, jenž jsi nejmocnější z bohů! Einhasad nás nepřestává lovit, rozhodla se nás všechny vyhubit! Vyzýváme tě – měj, prosím, slitování a zachraň nás!”
Gran Kain zvedl zemi, na které Obři stáli. Vysoký sráz znemožnil Einhasad lov a ona hlasitě zvolala: „Maphr, má milovaná dcero! Kdo se to opovažuje protivit se mi? Okamžitě vrať tu zem zpátky dolů, jinak tě potká osud tvé sestry!”
Vystrašená z těchto slov, pokusila se Maphr vrátit zem dolů. Ale Gran Kain ji zastavil.
„Proč to už konečně nevzdáš, Einhasad? Celá země zná tvůj hněv a obává se ho. Moudří, ale bláhoví Obři pocítili svou chybu každou částečkou svého těla. Nech je být! Národ hrdých a vznešených stvoření, která svého času vládla světu, se skrývá na úzkém lánu země a třese se strachy ve snaze utéct před tebou. Už nemají na to, aby mohli měřit síly s bohy. Tohle místo bude navěky vězením obrů. Utiš svůj hněv, tvoje pomsta je dokonána.”
Einhasad zuřila, ale nemohla konat proti Gran Kainově vůli, byl totiž obdařen stejnou mocí jako ona sama. Rozhodla se proto, že bude lepší, jak řekl Gran Kain, nechat Obry na tom rovném, nehostinném kousku země. Nechat je navěky litovat své hříchy, raději než je všechny pobít. Ukončila teda svůj lov a vrátila se domů.
Později už Einhasad téměř nezasahovala do dění na zemi, protože byla velice zklamána bytostmi, které na ní žily. Gran Kain také souhlasil, že už se na zemi nebude ukazovat. Věk bohů se chýlil ke konci.
|
|
 |
 |
