--------------------
Kapitola 8: Zpátky u ohnište
Cizinec se odmlčel.
Byli jsme tak pohlceni příběhem, že se během vyprávění nikdo ani nehnul. Cizincův hlas, i když měkký, nám pronikal hluboko do mysli. Působil, jako by v něm byla skryta magie. Legenda, kterou nám vyprávěl, byla úplně jiná od té, kterou jsme znali my, ale kupodivu nikdo nic nenamítal. My, nejzkušenější válečníci, kteří chodí po téhle zemi, jsme byli fascinováni jeho vyprávěním, a přesto také trochu nervózní a vyplašení z tohoto prostého muže. Když nedaleko znenadání vzlétla sova, pleskot jejích křídel způsobil, že sebou všichni polekaně trhli.
Cizinec se pousmál, zvedl doutnající dýmku ke svým rtům a pokračoval ve vyprávění.
“Neodsuzujte hned můj příběh proto, že je jiný, než jaký o bozích znáte vy. Neexistuje žádný důkaz, že vaši kněží jsou blíž k pravdě nežli potulní básníci. Minulost bohů je jenom jejich vůle, nikoli vůle lidí. Jak tedy mniši mohou znát pravdu? Teď už ale opět poslouchejte. Tohle je příběh země po odchodu bohů. Vaše vlastní historie.“
|
|
 |
 |
