Kapitola 30: Lionna (potřetí)
V chodbě za trůnním sálem by se napětí dalo krájet. Posledních deset zůstalo, včetně Lionny. Zajímalo ji, kolik z nich bude mít ještě sílu pozvednout zbraně, až přijde jejich čas. Poškození bylo strašné a situace ponurá, ale naděje zůstala. Pokud by mohli nějak zabránit vůdci dobyvatelů v získání kontroly nad srdcem hradu – svatým artefaktem – zvítězili by. Ale Sieghardtovy síly byly příliš silné. Rojily se přes nádvoří a rozbily vnitřní dveře. Teď mířily přímo k relikvii a jediný způsob jak ho dosáhnout, bylo přes chodbu, kde hlídala Lionna a její skupina.
Lionna nemohla pomoci, ale dobře si všimla nejistého stavu své skupiny. Obávala se, že jejich zranění a vyčerpání by mohly vzít za své, ještě než budou mít šanci čelit. Někteří ustupovali ze své oddanosti už dávno, zatímco jiní byli řízeni náhodnými okolnostmi bitvy. Za Lionnou ještě stála i věštkyně Luellin. Ale Dubian se už dávno ztratil v tom všem zmatku. A zpráva o Vellionově smrti přišla jak rána z čistého nebe a udeřila přímo do morálky obranných sil.
Dokonce, když pozorovala tu bitvu, si Lionna všimla, že krvácí. Luellin vztyčila paže, aby na ni seslala uzdravení těch zranění, ale Lionna ji zastavila. "Ponech si sílu pro ostatní." Blízcí vojáci, kteří je ochraňovali, utrpěli mnohem vážnější rány. Luellin dělala, co mohla, aby zahojila jejich zranění.
Řinčení mečů bylo nahrazeno ozvěnou rychlých kroků. Jejich nepřátelé prorazili poslední zbytky odpor vně hradu. Lionna zvedla svůj meč. Vojáci se postavili do obranného kruhu kolem ní. Nepřítel se objevil ze všech stran a Lionna přivolala všechny síly, aby zakřičela.
"Sláva Giranu! Útok!"
První vlna nepřátelských vojsk se skácela pod jejich kopími. Útok byl odražen a Lionna se svými strážci pevně drželi pozici. Mohutný ork, Ničitel, se prodral přes vřavu, svíral ohromnou halapartnu. Lionna pochybovala, že by se s ní mohl dobře rozmáchnout v úzké, přecpané chodbě. Ale už jen v hrůze sledovala, jak ork rozbil jejich obranu.
"Je nebezpečné! Stáhněte se!"
Lionna zatlačila vojáky zpět, aby se vyhnuli orkovi, ale vytrhla se z Luellinina pevného ochranného sevření. Orkova halapartna projela masem a zastavila se až v žulové zdi. Krev a prach zaplnily vzduch místnosti. Polovina jejích zbývajících sil ležela pod sutinami. Další vlna nepřátelských vojsk následovala po orkově výpadu.
Lionna zavelela jednotkám ustoupit do sálu s relikvií. Stáli v těsném kruhu, obklopily Svatý artefakt a nepřátelé se shromáždili kolem nich. Lionna věděla, že čas jejich porážky právě nadešel. Pomalu se rozhlížela kolem sebe. Dokonce i zábradlí v druhém patře nad nimi, které lemovalo místnost, se zaplavilo nepřátelskými lukostřelci. Všechny šípy, které na ni byly namířené, modře zářily. Byl slyšet je hlasitý, hluboký šum.
"Nestřílejte!"
Nepřátelští vojáci, blokovali vchod do sálu, udělali krok zpět, aby mohl vstoupit sám Sieghardt Ein následován svou černou pumou. Podíval se na orka. "Shakdune. Venku jsou ještě zbytky sil, které odporují na východní straně hradu."
Orc ani nepohnul.
"Není nutné tu zůstat. Ona již ztratila svou vůli bojovat."
Ork nespustil z Lionny oči.
"Shakdune!"
Ork se otočil zády a opustil sál. Sieghardt upřel svůj pohled z mrtvých těl na dívku, která ještě stála a svírala meč. Věnoval jí nepatrný úsměv.
"Už je to dávno, Lady Lionno. Nebo si dobré způsoby vyžadují vám říkat Paní?"
"Sieghardt!"
"Je hodně špatné, že se tu setkáváme jako nepřátelé."
"Není nic, čeho bychom měli litovat."
Sieghardtovi se svraštělo obočí a podíval se ještě jednou na dívku před ním. Její vlasy byly promočené potem, její rány stále krvácely.
"Dokonce ani zjizvený bitvou nejsi o nic méně krásný než tu noc, kterou jsme spolu strávili ve Zřícené pevnosti."
Lionna na Sieghardta zaútočila. Elegantně se vyhnul jejímu úderu. Mávl mečem a odrazil její další útok. V tento okamžik celá místnost propukla v chaos. Luellin zacílila pohled na Sieghardta a začala zaklínat, ale jeho puma na ni skočila. Vyčerpaná věštkyně nebyla schopná včas uhnout. Puma ji svalila na zem, držela ji svými obrovskými tlapami. Věštkyně zoufale mlátila holí, ale puma ji hůl vytrhla a odhodila pryč. Zakousla se do Luellinina hrdla. Věštkyně se plazila pryč, jak se její modré šaty zbarvily do ruda.
Lionna zaslechla její poslední výkřiky, ale neměl čas cokoli cítit. Byla poslední, kdo přežil. Věděla, že je obklopená nepřáteli, ale držela svůj pohled upřený na Sieghardta, když útočila. Z nějakého důvodu přišla reakce na další výpad o zlomek vteřiny pozdě. Ostří jejího meče ho škráblo. Kapky krve se mu valily z tváře. Lapal po dechu. V tu chvíli Liona zpozorovala, že už na ni Sieghardtovi lidé nemířili. Začali zbrkle klopýtat, padali na zem jeden po druhém.
Všimla si jasného purpurového světla, které nepřirozeně létalo vzduchem, aniž by vojáci věděli odkud. Lukostřelci se jí pokusili zacílit z druhého poschodí, ale byli napadeni kočku připomínajícím tvorem.
"Lionno! Tudy!"
Do sálu vběhl elfský starší a Dubian ze Slonovinové věže. Svíjející se koule plamenů se mu objevila v rukou, vyslal ji směrem na Sieghardta. Při výbuchu byla celá útočná skupina Temného mstitele zaplavená rudými plameny. Sieghardt zkřížil obě ruce, aby si chránil hlavu před ohněm a svalil se na zem. Jeho černá puma běžela k elfskému mágovi. Dubian vykřikl a zhroutil se k zemi.
Lionna za ním zamířila. Sieghardt, který již uhasil plameny, jí ale skočil do cesty. Lionnin meč se naplnit energií ze shotu. Její zbraň zasvištěla vzduchem k hlavě Temného mstitele. Ten ale výpad znovu vykryl. Najednou se mu pod nohama vznítilo rudé světlo. Rudý kořínek se mu spirálovitě obtočil kolem noh a bránil mu v pohybu. To starší dokončil sesílání kouzla a zavolal na Lionnu. Ale ta už se řítila na pomoc Dubianovi.
Dubian měl zaražený konec své hole mezi panterovy vyceněné zuby a ještě zatlačil oběma rukama. Puma padla k zemi s holí stále ve své tlamě. Dubian jí šlápl na nohu. Ze strany panterova těla začal vycházet bílý plamen, pak kolem pumy zazářilo jasně bílé světlo. Puma zmizela v mraku černého kouře. Byla poslána zpět do nižších sfér, odkud přišla. Když Lionna přehodila ruce Dubianovi kolem ramen, viděla, jak se jeden ze mstitelových ležících vojáků začal hýbat. Bylo to nedlouho před tím, než by se celá Sieghardtova skupina probrala.
Než opustili sál, Lionna se otočila a zadívala se na Temného mstitele. Jeho tmavé oči zazářily, když se na ni usmál.
"Sbohem, Lionno Blackbird!"
Lionna na něm viděla, že doufal ve stejně emotivní reakci, ale neměla nejmenší chuť mu vyhovět. Odtrhla svůj pohled od jeho, neřekla nic. Lionna, Dubian a starší prchli přes mrtvolami zasypanou chodbu.
|
|
 |
 |
